8. 5. 2017

Jak jsem objevila sama sebe.

Možná jste ve stejném období, jako já. Začíná jedna nová etapa za druhou. Změna školy, vybírání si povolání, zkouška z dospělosti. Téměř všichni díky těmto etapám nacházíme sami sebe. Ale jak jsem se našla?

Sama sebe jsem našla až tehdy, kdy jsem byla na dně a připadala jsem si prázdná, slabá a bezmocná. Neměla jsem chuť chodit na kafe s přáteli, věnovat se koníčkům jako kdysi, nevěděla jsem co dál. Měla jsem vážně pořádný zmatek a nepořádek v hlavě. Už jsem ani nevěděla co mám ráda.

Prvním krokem dostat se z toho všeho bylo, abych si uvědomila, co vlastně chci. 
Tohle není zrovna jednoduché v etapě, ve které se obrací další část života k nové části. Najednou se nám začnou měnit priority, musíme se přizpůsobit, což je občas nezvladatelné. 
Chci být šťastná? 
Vždy jsem chtěla mít šťastný život, odpovědí tedy bylo ANO
Chci mít vysokou školu?
Vždy jsem chtěla mít svou kavárnu, najít obor, práci, která mně baví a nebudu muset do práce chodit s tím, že to musím přežít. Ale chci práci takovou, která mně naplní a budu ji dělat s láskou. Proto podnikání, proto možná druhá vysoká s učitelstvím na VŠ. Časem kavárna. Odpovědí tedy bylo opět ANO.
Chci mít přítele?
Jednoznačně ANO. Chci mít rodinu, která bude pro mně důležitá, která mně bude milovat stejně, jako já ji. Chci abych mohla být pro mou rodinu oporou a to za pomocí mé drahé polovičky po mém boku. Chci mít rodinu.
Vzhledem k velmi špatnému období začínám od nuly. ANO, chci začít od nuly. Chci najít sama sebe, tu starou Vee, která ve mně určitě někde ještě je. Chci být pro mé blízké pořád ta stejná osoba, jaká tady byla před pár měsíci. Chci vrátit svůj smysl pro humor. Chci začít vnímat svět jinýma očima, z jiných pohledů. Prvním dnem měsíce se stal NOVÝ ZAČÁTEK. 
Jaká chci být?
Chci být člověkem, o kterého se můžou opřít mí nejbližší, má rodina, přátelé. Chci, aby ke mně běželi pro pomoc. Chci je vyslechnout. Chci mít otevřené oči, nechci být zahlcena fantazií, být naivní, ale vidět svět reálnýma očima. Chci být jako před tím. Chci být ta, která si stojí za svým, dokáže si prosadit svůj názor. Chci být ta, která se nevzdává bez boje.
Chci si vůbec splnit své sny?
Každý máme své sny, bez nich bychom to nebyly my. Někdo je pouze utápí v představách a někdo by se za své sny dokázal bít, aby si je splnil. A já chci být tou, která si své sny splní. Chci se podívat do Paříže, k moři, do Londýna. Chci trávit volné chvíle s rodinou, s těmi, které miluju. Chci si splnit sen o tom, že budu dobrým člověkem. Chci si splnit sen, že jednou zase budu opět zdravá. Každá maličká věc, každá maličkost běžného dne, je můj sen. Maličkosti, které nám dělají radost, milujeme je, nejsou v našem životě náhodou. A to, že je milujeme, je právě přitahuje k nám, aby nám tu radost udělaly. Chci si splnit svá nejtajnější přání. Chci mít krásnou práci. Mám snů tolik, že ani nevím kde začít. ANO, chci si splnit své sny.
Představím si to, procítím to, získám to.

Začátkem měsíce jsem se změnila úplně od základů a to právě kvůli knížce, kterou jsem objevila v čajovně. Ukázala mi, jak vnímat svět, jak mám být šťastná, jak přitáhnout kladné stránky života k sobě a jak ty špatné odtáhnout. Jak a do čeho vkládat lásku naplno, jak reagovat rozumně na nerozumná jednání, jak být svá, jak dosáhnout svých snů, jak zvládat představivost, jak žít, jak se radovat z maličkosti. Co dám, se mi vrátí. Musím se podporovat, mít kladný postoj k životu. Že mám žít podle sebe, tak jak já chci. Život má být hra, zábava. Stačí věřit a chtít.

Dalším krokem byly myšlenky.
V hlavě jsem neměla myšlenky uspořádané tak, jak by měly být. Nevěděla jsem co chci, ani jak se cítím. Měla jsem odporné myšlenky, doslova. Ovšem "můj blízký" mi pomohl se z toho dostat, jak mi slíbil. Nejlepší je mít kolem sebe ty, kteří nás mají opravdu rádi a jsou tady pro nás vždy, když potřebujeme. A za takové lidi jsem nesmírně vděčná. 
Uspořádala jsem si myšlenky pomocí papíru a tužky. Na jednu stranu jsem napsala klady a na druhou zápory. A tak jsem si uvědomila co vlastně chci, uspořádala si myšlenky, životní postoj. Uspořádala jsem si sama sebe takovou, jaká chci  být. Uspořádala jsem si, že je třeba začít myslet pozitivně a věřit v dobré konce.
Začala jsem myslet především na ostatní a ne jen na sebe.


Vděčnost, jsem vděčná všemu a všem.
Vždy jsem si vážila pomoci, rad, přítomnosti ostatních. Ale v poslední době jsem si vděčnost k ostatním neuvědomovala. Což mi je líto a moc mně to mrzí. 
Máme být vděční za každou minutu, za každý den, za sluneční paprsky, které povzbudí, za jakýkoli úsměv, za maličkosti, pomoci, za přítomnost druhých, za lásku druhých, za naše nejbližší.
Uvědomila jsem si, co každý člověk v mém životě znamená a jsem vděčná za to, že mají v mém životě místo. Vážím si jejich lásky, všeho, co je s nimi společné. Našich vzpomínek. Nás.

Naučila jsem se vnímat maličkosti.
Vždy jsem byla pesimistický člověk, ale tuto vlastnost od 1. Máje chci změnit. Došlo mi, že pesimistický pohled na svět přitahuje negativní. Myslíme na špatné věci a ty se právě protáhnout do našeho života a vše se akorát zhorší.
Začínám otevírat oči, myslet pozitivně a vydávat ze sebe jen to kladné. 


Všechno jde, když se chce.
Tento článek vznikl naprosto spontánně. Jehož cílem byla inspirace k tomu, aby třeba i Vy jste neztráceli naději a našli sami sebe, doufám, že tomu tak bude.

Našli jste sami sebe? Pošlete mi vaše cesty k vaší osobnosti, nové cesty a etapy.

Držím Vám palce,

Vee


3 komentáře:

  1. Zajímalo by mě, jaký měla název ta kniha, kterou jsi našla v čajovně :)

    OdpovědětVymazat